HOSPIC
Projekt 26 dní vznikl během času stráveného v hospicu, kde jsem měla možnost být v blízkosti lidí v poslední fázi jejich života. Název projektu odkazuje na průměrnou délku pobytu pacienta v hospicové péči — dvacet šest dní. Číslo, které působí chladně a statisticky, se pro mě během práce proměnilo v něco velmi intimního. Každý den zde měl jinou váhu. Čas se zpomaloval, někdy téměř zastavil, a obyčejné momenty získávaly nečekanou intenzitu. Projekt není dokumentem smrti jako takové. Nezajímaly mě dramatické okamžiky ani senzace spojená s umíráním. Soustředila jsem se na ticho, čekání, drobná gesta, prázdné pokoje, světlo dopadající na nemocniční lůžka i přítomnost rodin, které se učí loučit. V prostoru hospice jsem vnímala zvláštní kontrast mezi křehkostí lidského těla a obrovskou silou emocí, které v těchto chvílích vznikají. Fotografie vznikaly velmi citlivě a pomalu. Často šlo spíše o naslouchání než samotné fotografování. Některé obrazy působí téměř nehmotně — jako vzpomínky, které se postupně rozpadají. Projekt se tak stal nejen záznamem konkrétního místa, ale i osobní reflexí strachu ze ztráty, pomíjivosti a lidské potřeby zanechat po sobě stopu. 26 dní je pro mě především projektem o přítomnosti. O chvíli, kdy už člověk nemůže utéct do budoucnosti ani minulosti a zůstává jen čisté bytí. Hospic jsem nezažila jako prostor smrti, ale jako prostor extrémně koncentrovaného života, ve kterém mají i ty nejmenší okamžiky obrovský význam.